Annabel Lestrange-V zrcadle temnot - V Bradavicích

Annabel vešla do Velké síně zahalená kápí svého pláště, využila rozruchu okolo zařazování do kolejí, aby mohla přijít nenápadně a její pozdní příchod nevzbudil pozornost. Došla k učitelskému stolu a ač na ni celý profesorský sbor vrhal údivné, povzbudivé i pohoršené pohledy, nereagovala na nic, posadila se na volnou židli vedle podmračeného černovlasého muže s nepříjemným pohledem.
„Dobrý den, Annabel,“ pozdravil tiše, aby to slyšela jen ona. „Jaká byla cesta?“
„Až na pár incidentů ušla,“ ušklíbla se ironicky. „Jen vás musím důrazně požádat, abyste si dával pozor na studenty své vlastní koleje, Severusi. Někdy mám pocit, že jim ctnostné vlastnosti praotce Salazara moc neříkají.“ A jen tak mimoděk vrhla pohledem po zmijozelském stolu a na pár vteřin se zastavila na obličeji Draca Malfoye, kde se krom strachu a prosby za odpuštění odráželo ještě něco-neskrývaný obdiv k nové, ředitelem zatím nepředstavené mladé profesorce nitrobrany.
Annabel projev Brumbála příliš neposlouchala, místo toho si zaujatě prohlížela strop, který vypadal jako hvězdnatá obloha, všude poletující duchy a hlavně studenty,kteří až na pár výjimek vypadali šťastně, že se vrátili do školy. Přemýšlela, co ji asi zde v Bradavicích čeká. Rozhodně se to tu nepodobalo Kruvalu ani v nejmenším. Už proto, že bylo v místnosti teplo.
„A nyní bych vám chtěl představit dvě nové posily v profesorském sboru,“ řekl ředitel školy. „Jednak je to náš staronový profesor lektvarů, Horacio Křikan, který, ač už je dávno na odpočinku, se uvolil a přijal své staré místo.“
Místo potlesku se však ozvalo překvapené všeobecné štěbetání. Znamená to, že Snape tedy konečně dostal svoji vytouženou pozici učitele obrany proti černé magii? Nemusela se Snapea ani ptát, stačilo se letmo dotknout jeho momentálních myšlenek.
„A dále vám musím s radostí oznámit, že se zde po letech otvírá nový povinně volitelný předmět, o jehož výuku mnozí z vás žádali-nitrobrana. A ty, kdo se přihlásí, bude učit naše sympatická mladá profesorka, která k nám letos přišla z Kruvalu-slečna Annabel Lestrangeová.“
Annabel vstala a shodila z hlavy kápi-v síni zavládlo nejprve hrobové ticho, poté údivné zavzdychání a teprve potom rozpačitý potlesk několika odvážlivců. Annabel to chápala-jméno Lestrange nebylo v Británii zrovna příjemně populární. Ovšem mohla si gratulovat, když si letmo přečetla pár náhodných myslí, že má teď přinejmenším stejnou počáteční popularitu jako Snape.
„Jestli dovolíte, kolegyně, doprovodím vás do vašeho kabinetu a do vašeho pokoje,“ nabídl se úslužně Severus, když skončila hostina na přivítanou. Annabel mu probleskla myslí…když v tom si uvědomila, že narazila na zábranu.
„Tohle by nešlo, co myslíte?“ řekl s úsměvem. Věděla moc dobře, kam míří.
„Koukám, že jsem narazila na skutečnou kapacitu ve svém oboru,“ neodpustila si malé rýpnutí, ale přikývla. „Já nebudu číst ve vaší mysli, vy nebudete číst v mojí. Domluveno?“
Stiskli si na to ruku, i když Annabel si pomyslela, že kdyby se snažila, nevyčetl by jí z mysli ani ň.
Po zbytek cesty šli už mlčky. Annabelin kabinet a pokoj byl poměrně daleko, podle chladu poznala, že se nachází pod jezerem. Popravdě byli v podzemí nedaleko zmijozelské koleje. Její pokojík byl malý, ale docela útulný, neměl okno, nahrazovala ho dokonalá iluze. Annabel věděla, že přesně to samé se používá ve spodních patrech na ministerstvu.
Když se rozloučila se Snapem (vydal se místo do svého sklepení do nového kabinetu v prvním patře, což ho nesmírně těšilo), šla si vybalit. Z malinké kabelky vytáhla nejdřív moderní skříň z IKEA, pracovní stůl, zbytek nábytku v místnosti byl. Neodpustila si sem ovšem vzít svoje oblíbené vybavení jako byla hi-fi věž, notebook a mp3 přehrávač. S elektřinou si hlavu nelámala, jako správná vědma si dovedla poradit. Hned zítra musí požádat školníka Filche o bednu rajčat nebo několik dýní. Dále z kabelky, jejíž vnitřek byl začarován, vybalila spoustu krásných šatů, několik střízlivých kostýmků, několik jiných, větších i menších kabelek a pět párů bot, z čehož troje byly opatřeny vysokými podpatky. Dále si přivezla celý kufřík s kosmetikou, jako každá správná vědma dbala na svou krásu, potom starodávnou šperkovnici plnou ozdob a pak-to nejdůležitější-vytáhla z kabelky truhlu plnou magických amuletů a starodávnou knihovnu se spisy, bez nichž se vědma neobejde. Tyto poslední dva kusy nábytku okamžitě začarovala kouzlem proti neoprávněnému otevření.
Pak stačilo několik letmých mávnutí rukou a celý pokoj se sám sestěhoval, uklidil, prach zmizel a namísto toho se tu vznášela zvláštní, příjemná vůně. Annabel nezapomněla taky na výzdobu. Na noční stolek postavila pohyblivé fotky své matky Bellatrix a tety Narcissy, na okna vyčarovala poloprůhledné vínové závěsy, na zem měkký koberec téže barvy. Nakonec luskla prsty směrem ke krbu, v němž vesele vyskočilo několik hřejivých plamínků. Když tohle všechno zvládla, posadila se na pohodlnou židli za stůl a usmála se. Cítila se tu jako doma.
Natáhla se na postel a zavřela oči, aby si po náročném dnu konečně odpočinula…ale nebylo jí to dopřáno. Nedaleko od ní něco hlasitě prásklo, pak se ozval přidušený křik a pak rána jako z děla. Annnabel protočila oči v sloup-patrně bydlí v té části hradu, kde jsou podobné výtržnosti na denním pořádku.
Vstala, oddělila dva agresivní druháky od sebe jedním pohybem ruky (zmijozelský odlétl na jednu a nebelvírský na druhou stranu chodby, jeden měl místo uší naběračky na polévku, druhému vlál za zadkem psí ocas), nevzrušeně si je k sobě zase přitáhla, napařila jim oběma školní trest u Filche a poslala je na ošetřovnu, to vše bez jediné známky rozčilení. Pak se vrátila zpátky k sobě a zamkla za sebou dveře.
Tu noc spala nerušeně až do rána.

3. Kapitola || 5. Kapitola

Hodina nitrobranyV BradavicíchŠpehNádraží King´s CrossVědma z Kruvalu